Potřebujeme se navzájem. Abychom rostli. Abychom žili plný život. Abychom mohli nést těžká břemena. Životu ale často musíme čelit sami. Sami umíráme. Sami budeme stát před Božím soudem. Sami před sebou nemůžeme nikam utéct. Jestliže chceme žít život naplno, musíme se naučit být spokojení jak ve chvílích samoty, tak i ve chvílích, které trávíme společně s druhými. Jsme sami, ale spolu.
‚‚ Ten, kdo nesnese samotu, ať se má na pozoru před společenstvím… a ten, kdo nežije ve společenství, ať se vyhne samotě.‘‘